Dělníci v 19. století pracovali v ne zrovna bezpečném prostředí, v pracovních směnách okolo 12 až 14 hodin za den, 6 nebo 7 dní v týdnu, za velice nízké mzdy. Zajištění jejich bezpečnosti bylo mizivé, ale chudoba a nezaměstnanost byla tak vysoká, že byli vděčni za to, že mají vůbec nějakou práci. Peníze byly tedy v té době mimořádně skvělou motivací. Tento stav setrvával až do začátku první čtvrtiny 20. století, kdy většina pracovníků byla stále ještě velmi chudá a tak peníze byly pro ně pořád dostatečnou motivací.
Frederic Tailor (1856 – 1915) vyvinul úkolový systém. Stanovil minimální množství výrobků, které očekával, že zaměstnanci vytvoří. Pracovníci, kteří vytvořili o něco méně nebo dosáhli stanoveného množství, byli ohodnoceni standardní sazbou za každou jednotku. Ti zaměstnanci, kteří stanovené množství překročili, byli oceněni vyšší sazbou za jednotku. Tato sazba pak byla uplatněna na veškeré jednotky, které za sledované období vytvořili. Nejen na ty, které překračovaly stanovené množství.
V 30. letech 20. století se situace změnila. Podle Hawthornovi studie se zjistilo, že zaměstnanci jsou více zainteresováni na uznání kolegů než na výši příjmů.
Psychologický výzkum, který v roce 1943 provedl Abraham Maslow ukázal, že mnoho potřeb může lidi motivovat a peníze mohou uspokojit jen některé z těchto potřeb. Známá Maslowova pyramida potřeb stoupá od fyziologických potřeb, ke společenským, až po potřeby seberealizace. Bez uspokojení předchozí potřeby je velmi složité, skoro až nemožné uspokojit potřebu následující.
- Fyziologické potřeby jsou základní potřeby jako jídlo, ošacení atd.
- Člověk potřebuje místo, kde se cítí bezpečně. Také vidina jisté budoucnosti se stává důležitější, např.: bydlení, životní nebo zdravotní pojištění, úspory v bance, plány na důchod, atd.
- Společenské (sociální) potřeby znamenají, že lidé potřebují vnímat, že někam patří, potřeba stýkat se s lidmi, přijímat nebo dávat lásku.
- Pak člověk potřebuje cítit, že v očích ostatních má společenskou úroveň a lidé si ho váží.
- Potřeby seberealizace představují touhu, být si vědom svých schopností, nadání. Toto je ta nejvyšší potřeba, je velmi obtížné dosáhnout jejího naplnění. Pokud se pracovník dostane do takového bodu, nepracuje jen pro výdělek nebo aby zapůsobil na ostatní, ale protože úkol je pro něj zajímavý a vědomosti obohacující.
Většina lidí je motivována kombinací potřeb. Čím více potřeb zaměstnanci mají, tím budou jejich pracovní výkony lepší.
V Japonsku se uplatňuje jiná teorie – teorie Z. V mnoha japonských továrnách je se zaměstnanci zacházeno jako s rodinou, zaměstnání je zaručeno po celý život a nikdo není propuštěn nebo vyhozen. Aby se podnik u svých zaměstnanců vyhnul extrémní specializaci nebo pracovnímu stereotypu, zaměstnanci rotují na různých pozicích. Tato teorie je velice efektivní, protože se snaží uspokojovat všechny potřeby najednou.
Nejnovější komentáře