Integrační proces v ekonomické oblasti
Integrační proces v ekonomické oblasti znamená především to, že se propojují doposud oddělené národní trhy, že se postupně slučují, čímž vzniká větší, rozsáhlejší trh, který přináší výhody všem zúčastněným zemím. Ekonomický přínos integračního propojení je zcela patrný. Při větším trhu vzniká větší odbytiště, podniky mohou dosahovat optimálního rozsahu výroby, protože nevyrábějí pouze pro domácí, omezený trh. Může se prohlubovat specializace, vzniká větší tlak na snižování nákladů a růst produktivity práce. Rozsáhlejší trh je také přitažlivější pro investory, domácí i zahraniční, čímž ekonomický růst dostává nové podněty.
Podstatné je také to, že na větším trhu se zvětšuje počet jeho účastníků, čímž se rozšiřuje a posiluje konkurenční prostředí, jemuž jsou jeho účastníci vystaveni. Mnoho odborníků se proto domnívá, že jeden ze základních přínosů ekonomické integrace spočívá právě v tom, že vzrůstá konkurence, se všemi přínosy, které z toho pro ekonomiku plynou (El-Agraa, 2001). Pod tlakem zesílené konkurence rychleji postupuje inovace výrobků, zvyšuje se jejich kvalita, zvětšuje se výběr zboží i nabízených služeb a zpravidla dochází také ke snížení cen. Ekonomická integrace tak přináší prospěch jak zúčastněným zemím, tak konečným uživatelům, spotřebitelům.
Podněty k rozvoji integračního propojení zemí nevycházejí vždy výlučně z ekonomické sféry. Tak tomu bylo také v západní Evropě po 2. světové válce, kdy stimulem integrace byly pohnutky politické: odstranit ekonomický základ a příčiny konfliktů mezi velkými zeměmi, které v minulém století přerostly do dvou světových válek. Ekonomickým propojením a tím sblížením zemí měly být nalezeny prostředky, jež měly nahradit dřívější soupeření dvou významných zemí, Francie a Německa, mírovou spoluprácí. V západní Evropě k tomu přistoupil ještě jeden podnět: celkové oslabení západní Evropy ve světě a její ohrožení z Východu. Semknutí a posílení západoevropských zemí mělo čelit zejména této hrozbě (Dinan, 2000).
I když politické pohnutky hrály tak závažnou roli při vzniku evropské integrace, v jejím vývoji až do přelomu 80. a 90. let zcela převažovaly procesy ekonomické. V nich mělo vytváření společného (vnitřního) trhu, vedle tak zvaných společných politik, klíčové postavení. Teprve na začátku 90. let, po přijetí Maastrichtské smlouvy o Evropské unii se integrační proces začal obohacovat také o užší spolupráci v otázkách zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky a také v otázkách vnitřních. Vedle prvního převážně ekonomického pilíře, jehož základem je právě společný (vnitřní) trh, vznikl druhý a třetí pilíř.
Nejnovější komentáře