Prosinec 1989
V prosinci 1989 šéfové států a vlád svolali konferenci vlád a států a to na 14. a 15. prosince do Říma. Tento velmi časný termín byl zvolen také pod vlivem rýsujícího se německého sjednocení. Zatímco se spolková vláda ocitla pod tlakem dokumentovat svoji integrační politiku, projevila zejména Francie rostoucí zájem zavázat sjednocené Německo co nejrychleji a neodvolatelně. Německé sjednocení tedy celý proces budování HMU urychlilo (Lacina, 2007). Dalším faktorem, který výrazně ovlivnil tehdejší situaci, byl vývoj ve střední a východní Evropě. Ten znamenal, že výrazně stoupl počet žadatelů na členství v Evropském společenství. Tento vývoj sice tehdejší ES uvítalo, zároveň se však obávalo, že rozšíření by mohlo být na úkor prohloubení integračního procesu. Během jednání v Římě se dospělo k základní jednotě o konečném stavu Evropského měnového institutu. Již na počátku roku 1990 ministři financí schválili statut Evropské centrální banky.
I těm největším podnikům se stává, že během jejich „byznys“ činnosti provedou rozhodnutí, kterými mohou být i samotná likvidace sro. Důvody jsou většinou různého charakteru a vyplývají z několika faktorů, které s sebou nesou tíhu odchodu z podnikatelského trhu nebo se jedná jen o pocit vytvoření nového druhu výdělečné činnosti.
Jejím úkolem mělo být především zajišťování stability měny a politická nezávislost. Sporným bodem zůstávala strategie, kterou se tohoto konečného stadia mělo dosáhnout. Jednota panovala v tom, že měnový institut by se měl vytvořit na počátku druhého stupně. Kontroverzní byla však diskuse o úkolech, které by se na toto zařízení měly převést v přechodném stupni. Zde na sebe znovu narážely protikladné strategické postoje: Velká Británie se podle očekávání exponovala jako velmi rozhodný odpůrce měnové unie. Přitom rozhodující význam mělo to, že se britská peněžní politika neuskutečňovala nezávisle na vládě v míře požadované na vytvoření měnové unie (Částek, 2003). Británie tak měla přirozeně zájem na tom, aby se politický vliv vlády zachoval přinejmenším na druhém stupni. Francie nejdříve vycházela podle svého národního uspořádání a v příkrém rozporu s Německem ze silného vlivu vlády na peněžní politiku. Spolu s Banca d´Italia a s Komisí chtěla Francie přenést na ECB již na druhém stupni více úkolů (např. intervence ECB na devizových trzích vůči třetím zemím).
Nizozemí
Spolu s Nizozemím, které tradičně uplatňuje ekonomistickou koncepci, spatřovala v tomto Spolková republika Německo snahu některých partnerů v ES, získat si již na druhém stupni co největší vliv na politiku zemí se stabilní měnou. Jednání vyústila ve Smlouvu o EU, která byla po zasedání Evropské rady 11. a 12. prosince 1991 v Maastrichtu dojednána a 7. února podepsána (Lacina, 2007). Podle jejího znění znamená Hospodářská a měnová unie neodvolatelně stanovit vzájemné měnové kursy měn členských států a zavést jednotnou měnu ECU, jakož i stanovit a provádět jednotnou peněžní a kursovou politiku, přičemž přednostním cílem obou politik je cenová stabilita.
Nejnovější komentáře