Existence centrální banky je známkou měnové samostatnosti státu. Centrální banka určuje, vymezuje a koordinuje celkovou státní měnovou a úvěrovou politiku. Z hlediska svého postavení mezi exekutivními orgány může být její postavení různé, v převážné míře však bývá deklarována nezávislost centrální banky na vládě, jindy je vrcholový představitel centrální banky členem vlády.

Povinností centrální banky je regulace množství a oběhu peněz v ekonomice a zajištění ekonomické rovnováhy mezi úsporami (vklady) a poskytovanými úvěry. Česká národní banka má v bankovní soustavě formální, ale především neformální autoritu. I když řadu pokynů vydává pouze ve formě doporučení, její doporučení jsou respektována. Pomocí centrální banky se také přenáší do celé bankovní soustavy zásady měnové a úvěrové politiky, jakožto i zásahy státu v oblasti monetární politiky vlády. Monetární politika se provádí v součinnosti s centrální bankou, a to jak v oblasti přímých, tak i nepřímých nástrojů.

Monetární (peněžní) politika

Je to politika množství peněz v oběhu, přístupu k penězům a politika „ceny“ peněz. Všechny tyto aspekty jsou regulovány prostřednictvím centrální banky, která usměrňuje chování obchodních bank pomocí svých nástrojů, popřípadě i na základě pouhých doporučení. I ty jsou, jak je již uvedeno, velmi striktně dodržovány.

Mezi přímé nástroje monetární politiky patří především selektivní úvěrová politika. Ta může být územní, odvětvová, oborová, popřípadě individuální vůči firmám. Může to být i stanovení úvěrových stropů (limitů) v závislosti na některých ekonomických (nebo společenských) parametrech. Extrémním nástrojem je měnová reforma.

Mezi nejdůležitější nepřímé nástroje k prosazování monetární politiky patří zejména:

  • Stanovení a pohyb diskontní sazby („ceny“ peněz), tzn. úroku, za který získávají obchodní banky úvěrové peníze od centrální banky a s tím spjaté i tzv. „odchylky“, tedy stanovení maximální výše dalšího možného úroku, který si ony samy mohou přidat k diskontu. Tím se stanovuje celková „cena“ peněz, úvěry obchodních bank jsou pak drahé nebo laciné.
  • Operace na volném trhu. Centrální banka kupuje (nebo prodává) cenné papíry, tím reguluje množství peněz v oběhu.
  • Stanovení a pohyb minimálních rezerv obchodních bank. Centrální banka stanovuje určité procento z depozit (obecně), které banka musí udržovat na účtu vyhrazeném pro centrální banku. Tím se omezuje množství možných peněz, které by obchodní banka mohla poskytnout na úvěrování svých klientů.
  • Stanovení tzv. reeskontních kontingentů. Centrální banka stanovuje celkový objem obchodních směnek, které bude eskontovat od obchodních bank.

Centrální banka má samozřejmě celou řadu dalších přímých i nepřímých nástrojů, jak regulovat chování obchodních bank. Ostatně je to právě ona, která obchodním bankám poskytuje licenci k provozu a má tedy i právo licenci případně odnímat. Centrální banky však všude na světě patří mezi vážené instituce, jejichž autorita vyplývá nejen z jejich mocenského postavení, ale je rovněž dána odborností, přehledem a množstvím informací, které mají centrální banky k dispozici.